Země se třásla pod kopyty obrněných koní. Lidé vybíhali z chalup a hleděli na tu záplavu ozbrojených jezdců s nejrůznějšími pocity. Většina z nich chápali, že ty korouhve zde nadhánění někoho významného a tiše při tom šeptali jméno Žižkovo. Zpráva o jeho činech se roznesla dědinami rychlostí větru a našla nejedno ucho, které novinám o tomto vojevůdci, rádo naslouchalo. Kalich se stal vyznávaným symbolem. Bylo to křižácké vojsko, které skutečně stíhalo Jana Žižku z Trocnova a jeho věrné spolubojovníky. Dobře opancéřování dostihli kališníky na březích rybníka u Sudoměře. A přesně tam došlo k Žižkovo slavnému vítězství, kterého dosáhl díky své výborné strategii. Opevněni za vozovými hradbami nechali kališníci těžkooděného nepřítele utonout v blátě. Jaká obrovská radost zachvátila přívržence Žižkovo, celý Tábor ho vítal s pohnutím ve tváři. Nejenom o bitvě u Sudoměře, ale i o dalších velkých vítězstvích a porážkách, píše poutavým způsobem J. F. Karas. S vlasteneckým zápalem popisuje autor některé události 15. století. Stejně tak barvitě líčí hovory hlavních hrdinů, když diskutují v předvečer bitvy nebo burcují lid k tomu, aby se postavil proti německému útlaku.
Josef František Karas byl novinář a spisovatel z povolání. Narodil se roku 1876 v Tišnově a velkou část svého život prožil na Valašsku. Je autorem řady románů, které se dotýkají moravských a slezských dějin, které byli dalšími autory často opomíjeny. Již za svého života patřil k nejčtenějším autorům své doby.
